V den termínu jsem od rána pociťovala mírné bolesti v podbřišku a v zádech, ale nijak jsem tomu
nevěnovala pozornost. Když mi došlo, že pobolívání trvá celý den, zkusila jsem sprchu. Po sprše
však nedošlo k žádné změně, tak jsem šla kolem 22. hodiny spát. Po 23. hodině přišel manžel spát
a já najednou ucítila tu první kontrakci. Popadl mě strach a nervozita. Začala jsem chodit na
záchod a klepala se.

Nešlo mi ležet v posteli, tak jsem šla do obýváku, kde jsem byla na míči a
chodila na záchod. Před jednou hodinou přišel manžel a když zjistil, že porod se rozjíždí začal
chystat věci, k jídlu ovesnou kaši, do termosek maliník a kokosovou vodu, pomohl připravit
napářku. Po 4. ráno jsme vyrazili do porodnice, kam jsme přijeli kolem 4:30. Hned se nás ujala
milá PA Monička, která udělala příjem. Prošla s manželem papíry a probraly jsme spolu porodní
přání. Sama s ničím z PP neměla problém. V tu dobu jsem byla otevřená na 3-4cm. Šla nachystat
box a zeptala se co bych ráda využila.

Doma mi vyhovovala napářka, takže jsme se domluvily na ní. Porodní box byl krásný, nijak velký, ale se vším co si žena může přát pro přirozený porod. Byl zaplý aromadifuzér a já si sedla na stoličku, mezitím co manžel vybaloval věci. Monička nám pak přinesla masážní míčky, baňku, mně mačkací srdíčko do ruky. Já se napařovala a manžel
masíroval. Do toho mi neustále nabízel termosku s pitím. Někdy kolem 6:30 jsem šla do sprchy.
Když jsem vylezla z koupelny, přišla Monička se s námi rozloučit a představit novou směnu – PA
Simonku Orsákovou, se kterou jsme se znaly z masáží a měla jsem od ni zapůjčenou stoličku na
napářku. Zároveň se zeptala, zda budu souhlasit se studentkou E., s čímž jsem neměla problém.

Simonka mi doporučila odpočinek, neboť jsem pořád seděla nebo chodila a pohupovala se v
bocích. Kolem 9. mě vyšetřila, kdy jsem byla na nějakých 5-6cm. Střídala jsem ležení na porodním
lůžku s chozením do sprchy a na záchod. S E. mi namazaly olejíčkem na podporu kontrakcí
bříško, případně rozmasírovaly vazy, nebo nabídly masáž rebozem. Manžel stále aktivně nabízel
pití, při odpočinku držel termofor na zádech.

Kontrakce si chodily, jak chtěly, 10 minut třeba nic a pak jsem měla 3 silné hned po sobě. Už jsem přemýšlela nad něčím od bolesti, ale touha po opravdu přirozeném porodu byla silnější. Simonka byla naprosto klidná a měla naprostou důvěru v
porodní proces. Kolem oběda přišla Simonka s tím, jestli chci využít bazének o kterém jsme se
spolu na předporodní masáži bavily. V tu chvíli jsem si nebyla jista, ale nakonec jsem souhlasila.
Obě ženy začaly přizpůsobovat prostor, donesly bazének a začaly napouštět vodou. Když jsem si
sedla do bazénku, cítila jsem se skvěle. Vzhledem k vyčerpanosti jsem už začala říkat, že už
nemůžu a že to nezvládnu. Myslím, že kolem 14. hodiny jsem byla otevřená na 8 a začala mezi
kontrakcemi usínat. E. mi dávala obklady na čelo a masírovala mi záda.

Pamatuji si, že už jsem pak nezvládala verbální komunikaci a jen vrtěla hlavou, nebo rukou ukázala dost na E( doufám, že
jsem na E. nepůsobila moc arogantně, ale já už fakt nemohla), protože jak masáž, tak obklad mi
pak byly nepříjemné. Do toho mi snad všichni 3 co chvilka podávali termosku s pitím. Vím, že
někde mezi kontrakcemi jsem zvedla hlavu, abych se podívala na manžela, který seděl vedle mě u
bazénku, držela jsem ho za ruku a ten spal. Pak jsem se podívala před sebe na Simonku a ta
seděla u bazénku a prostě čekala, až miminko přijde.

Už jsem cítila, že hlavička pomalu sestupuje dolů, byla jsem v hlubokém dřepu, ale po několika kontrakcích jsem věděla, že takhle nezůstanu. Před porodem jsem si vizualizovala, že porodím ve startovací pozici. Do ní jsem přešla, aniž by mi
to během porodu došlo. Přišlo pár kontrakcí a já musela nohy vystřídat. Najednou jsem cítila, že
hlavička už jde porodními cestami, ale oproti předchozím porodům se pořád vracela zpátky. Byla
jsem zmatená, co se děje, vždy jsem přece na jednu kontrakci porodila hlavičku a na druhou
zbytek tělíčka.

Simonka mě po pár kontrakcích vyhecovala ať si sáhnu na hlavičku, ale já cítila jen
vak blan. S příchodem kontrakce jsem cítila jak hlavička naléhala na vak, ale zase se vrátila.
Nechápu jak, ale Simonka věděla, že už to přijde a slyšela jsem, jak poslala E. ať zavolá
novorozenecké. Po asi dalších 2 kontrakcích jsem cítila, že hlavička už opravdu půjde ven, bylo to
tak silné, že ruku jsem už neudržela na vaku a musela se opřít. Když byla hlavička venku, hned
jsem na ni opět dala ruku, cítila jsem, že vak už praskl a hladila jsem vlásky miminka. Zároveň
jsem cítila, jak tam miminko rotovalo, tam a zpátky. Když jsem to říkala Simonce, ta mě uklidnila ať
si počkám na další kontrakci.

Přišla kontrakce a já věděla, že teď už to bude. A tak se po skoro 18
hodinách narodila do mých rukou a šla hned na můj hrudník naše další holčička. Byl to pocit úlevy,
že jsme v pořádku a konečně spolu. Já, s miminkem na hrudníku, manželem vedle mě a naproti
opět Simonka, která se na mě andělsky usmívala a říkala mi, že jsem to zvládla.

Nikol H.